Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je to možné...

6. 12. 2007
Začnu asi tím, že se jmenuji Zuzana, je mi 12 let a jsem z Plzně. Jistě teď si asi řeknete, že si to vymýšlím, ale to nemám zapotřebí.

Vše začalo tím, že jsem asi jako 5-ti leté děcko říkala "nesmysly", že něco vidím. Hladila jsem vzduch a povídala jsem si někým. Častokrát se stávalo, že náš pes se postavil proti holé zdi a začal výt a štěkat.
Matka toho už měla dost a dovedla mě ke kartářce. Ta, aniž by jí někdo něco řekl vyložila karty a řekla mé matce, že jsem něco jako měsíc a vidím a slyším to, co jiní ne.
Když to má matka řekla mé babičce, tak ta mě začala vést k okultismu. Jenže pak zemřela. Asi tři roky po její smrti se mi zdál 3x sen, který mě velice rozhodil.
V tom snu bylo asi kolem 10-té večer a já šla nemocnicí za svou babičkou. Zastavila jsem se u dveří a viděla postavu v černém a ta mou babičku odpojila od přístrojů. Když se mi to zdálo potřetí, tak jsem na konci viděla, jak dávám babi na hrob tři rudé růže. Byla jsem v černých dlouhých šatech.
Další den jsem ty samé šaty skutečně dostala. Vzala jsem si je na sebe, koupila tři rudé růže a šla je dát babičce na hrob. A pak to začalo.
Začala jsem po tříletém útlumu znovu slýchávat hlasy a vídávat zvláštní postavy. Rozhodla jsem se, že babičku vyvolám a její duch mi potvrdil, že byla skutečně odpojená od přístrojů ( bylo to mé 1. vyvolávání a uspěšné ), přestože sestry v nemocnici tvrdily, že na přístrojích nebyla.

Začala jsem se zajímato okultismus čím dál víc a trvá to dodnes s tím rozdílem, že je to silnější a zajímám se již i o wicca, vampýrismus a gothicu.

Je jen na Vás jestli věříte nebo ne. Já vždy budu vědět, že to je skutečnost.